Ariežský kůň

Neboli Merénský kůň, Ariegeois

Původ a historie

Ariežský kůň pochází z východní části Pyrenejí z oblasti mezi Rousillonem a Katalánskem. Moderní svět se o existenci tohoto horského koně dozvěděl poměrně pozdě, ale ve skutečnosti mu náleží statut velmi starého plemene. V jeskyni Niaux u Ariege byly nalezeny nástěnné malby vytvořené v době kamenné, které zobrazují černé koně s charakteristickým vousem, jaký mají v zimě ariežští koně. Podle domněnek mohou být vyobrazení koně blízcí kertagovi (kůň převalského), protože mají světlý nos a stojatou hřívu.

Starobylý typ koně popisuje i Julius Caesar ve válečném spisu Zápisky o válce galské (Commentarii de bello gallico). Právě příchod římských legií do dnešní Francie dal vzniknout dnešní podobě ariežského koně. Římané sebou přivezli těžké soumarské klisny, které se zasloužily o zmohutnění francouzských horských koní.

V nižších polohách oblasti Ariege docházelo k dalšímu křížení s chladnokrevnými plemeny bretoňských a peršeronských koní.

V roce 1947 byla založena plemenná kniha ariežského koně s cílem uchovat původní plemeno, které bylo křížením s chladnokrevníky podstatně změněno. Chovatelé se začali snažit o vylepšení exteriéru koně, proto se v roce 1971 začala v chovu uplatňovat i arabská krev.

Ariežský kůň se nyní chová ve francouzském Národním hřebčíně v Tarbes. Výhodou francouzského chovu je, že plemeno žije ve stejných podmínkách jako původně.

Představitele nejstaršího typu je možno najít divoce žijící ve vysoce položených údolích při hranicích mezi Španělskem a Andorou.

Popis

Hlava má rovný profil s plochým čelem, hustá vlnitá hříva dodává hlavě hrubší výraz. Uši jsou velmi chlupaté a krátké. Laskavé oči působí velmi živě. V zimě vyrůstá ariežskému koni na dolní čelisti delší hrubá srst podobná vousu.

Krk upoutá pozornost svou pevností, mohutností a silou. Hřbet má poměrně dlouhý, silně nasvalený se zádí skloněnou a bohatým ohonem nízko nasazeným. Široká prsa, hluboký hrudník a plochý kohoutek jsou jasným důkazem chladnokrevného původu.

Nohy má krátké s pevnými klouby vyznačující se sblíženým „kravským" postojem typickým pro horská plemena. Kopyta jsou pružná a zdravá, není třeba je kovat.

Zbarvení má kovově lesklou černou barvu, bílé odznaky se téměř nevyskytují. Zimní srst má rezavý nádech.

V minulosti, když docházelo ke křížení s jinými údolními plemeny, se začala objevovat i jiná zbarvení. Tento trend byl rychle potlačen.

Ariežský kůň dosahuje kohoutkové výšky 135-150 cm. Jejich tělesný vzrůst je ovlivněn nadmořskou výškou a nutriční hodnotou pastvy. Výšku 150 cm dosahují jedinci chovaní na údolních pastvinách.

Charakteristika

Horské podnebí dobře připravilo tyto koně na výkyvy teplot a kruté větrné podmínky. Ariežský kůň je velice skromný, přizpůsobivý, tvrdý i otužilý. Jedinou negativní vlastností je značná tvrdohlavost typická pro většinu pony plemen. V těžkém terénu je na něj 100% spolehnutí. Dokáže se pohybovat jistě i na ledem pokrytých plochách.

Na péči je velice nenáročný, jediné co mu činí problém, jsou teplé letní dny. Aby nedošlo k přehřátí, je nutné ho před horkem chránit.

Využití

Ariežský kůň je dodnes využíván k práci na horských usedlostech. Je používán v těžkém terénu, který se nedá obdělávat traktorem. Během 19. stol. byli tito koně používáni k pašování osob přes horské průsmyky na hranicích se Španělskem. Je možné, že pro nelegální pašování jsou využíváni horští koně neustále.

Spolu se vzestupem turistiky vzrostl zájem veřejnosti o ariežské koně. V oblasti Ariege vzniklo několik agroturistických jízdáren nabízejících několikahodinové vyjížďky do hor.

V Národním hřebčíně v Tarbes dominují ariežští koně v zápřeži.

Zajímavost

Existuje zvláštní podobnost mezi ariežským koněm a koňmi z britských Pennin. Na první pohled je skoro nemožné rozeznat britského fellského ponyho od ariežského koně. Domovem fellského ponyho jsou vysokohorské Cumbrické pláně v severozápadní Anglii, které podnebím i terénem nápadně připomínají Pyreneje.

Z východních Pennin pochází příbuzný fellského ponyho daleský pony, který je jeho těžší formou. V podstatě se dá říct, že existují tři nápadně podobná plemena žijící v podobných podmínkách.

V roce 1997 darovala společnost SHERPA, která podporuje toto plemeno, mladého ariežského koně bývalému britskému předsedovi vlády Tonymu Blairovi. Tony Blair jezdí již mnoho let do oblasti Ariege na dovolenou.